Projevy a příznaky panické ataky: proč vaše tělo bije na poplach

Možná jste to zažili i vy. Najednou se vám rozbuší srdce, dýchání začne být mělké, tělo se roztřese a hlavou vám proběhne děsivá myšlenka: „Umírám. Ztrácím kontrolu nad vlastním tělem. Co se to se mnou děje?“ Panická ataka často přichází bez varování a její síla dokáže být ochromující.

V psychologické praxi jsou panické ataky častým jevem. Klienti tento zážitek popisují slovy: „Nikdy jsem nic tak intenzivního nezažil(a). Myslel(a) jsem, že umřu.“

Dobrou zprávou je, že panická ataka sama o sobě není nebezpečná. Tou horší je, že vás dokáže přesvědčit o pravém opaku. Pojďme si společně vysvětlit, jaké jsou příznaky panické ataky a co se při ní skutečně děje ve vašem těle, mozku a mysli.

Tělesné a psychické příznaky panické ataky

Panická ataka je extrémně silná aktivace přirozené stresové reakce bojuj, nebo uteč. Tento mechanismus je v lidech evolučně naprogramovaný, aby nás chránil před skutečným nebezpečím. Problém nastává ve chvíli, kdy se spustí bez reálné hrozby a tělo reaguje tak, jako by šlo opravdu o život.

Fyzické příznaky

Při panické atace se klienti nejčastěji setkávají s náhlým rozbušením srdce, tlakem na hrudi a pocitem, že se nemohou nadechnout. Může se u nich objevit třes, pocení, závratě nebo nevolnost.

Intenzita bývá tak silná, že mnoho lidí skončí na pohotovosti s podezřením na infarkt. A upřímně – není se čemu divit, jejich tělo totiž „bojuje o život“.

Z fyziologického hlediska nejde o nebezpečný zdravotní stav. Organismus pouze mobilizuje veškerou svoji energii, protože vyhodnotil situaci jako hrozbu a snaží se vás za každou cenu ochránit.

Jenže vy přitom sedíte v kanceláři, jedete tramvají nebo stojíte ve frontě v obchodě. Kontext situace absolutně nedává smysl. To může nakonec vyvolat ještě větší strach.

Věděli jste, že plně rozvinutou panickou ataku prožije v životě přibližně každý čtvrtý člověk? Panická porucha pak postihuje přibližně 4 % populace.

Méně časté fyzické příznaky

Kromě těchto typických příznaků se mohou objevit i méně časté projevy. Někteří klienti cítí brnění v rukou, nohách nebo kolem úst. Jiní zažívají návaly horka, zimnici nebo pocit „knedlíku“ v krku. Někdy se přidá rozostřené vidění nebo pocit na omdlení.

Projevy často souvisejí s rychlým a povrchním dýcháním, jak jsem zmiňovala v úvodu. Když totiž člověk začne hyperventilovat, změní se jeho hladina oxidu uhličitého v krvi a tělo může reagovat právě brněním či závratěmi.

A tím začíná začarovaný kruh, protože tyto tělesné změny člověka obvykle ještě víc vyděsí – panika pak zesiluje a zesiluje.

V terapii proto často pracujeme právě s dechem. Jakmile se podaří dýchání klienta v daný okamžik zpomalit a prohloubit, aktivuje se parasympatikus a tělo dostává signál, že nebezpečí pominulo. Tím se celý systém začne uklidňovat.

Psychické příznaky

Psychická stránka panické ataky bývá neméně intenzivní. Objevuje se silný strach ze smrti, ztráty kontroly nebo z toho, že se člověk „zblázní“. Velmi časté jsou i stavy derealizace, kdy okolní svět působí nereálně, jako za sklem, nebo depersonalizace, kdy má člověk pocit, že je odpojený sám od sebe.

Klienti často říkají: „Měl(a) jsem pocit, že nejsem ve svém těle.“ Je důležité vědět, proč se toto děje – jedná se o obranný mechanismus mozku při extrémním stresu. Nervový systém je totiž mimořádně přetížený. Aby byl schopen stále fungovat a zvládnout příval emocí, přepne se do tohoto režimu.

Průběh panické ataky: od prvního příznaku až po vyčerpání

Panická ataka má svůj typický průběh, i když v daný okamžik se zdá nekonečná. Často začíná plíživě a nenápadně.

Jako první obvykle přichází tělesný příznak, například zrychlený tep, a po něm následuje myšlenka: „Tohle není normální, něco se mi děje.“ Tato myšlenka (mozek) začne vyvolávat strach (emoce), na který okamžitě zareaguje tělo (tělesné reakce) a znovu se ocitáme v začarovaném kruhu.

Obvykle se příznaky během několika minut vystupňují a dosáhnou svého vrcholu.

Důležitým a uklidňujícím faktem je, že panická ataka má svůj strop – nemůže eskalovat do nekonečna. Tělo není schopné zůstat v maximální aktivaci příliš dlouho, jelikož je to extrémně vyčerpávající stav. Proto postupem času dochází k celkovému útlumu a příznaky odeznívají.

Z vlastní zkušenosti vím, že panická ataka může trvat i několik hodin. Není to sice obvyklé, ale stát se to může. I v takovém případě je ale důležité vědět, že tělo má své limity a nakonec bude zase dobře.

Proč se tedy po atace cítíte jako po maratonu?

Po odeznění ataky přichází obrovské vyčerpání. Klienti ho popisují jako slabost, únavu či pocit, jako by právě uběhli dlouhý a náročný závod. Svým způsobem je to pravda. Tělo vydalo velké množství energie, vyplavily se stresové hormony a organismus se teď znovu vrací do homeostázy.

Tato fáze bývá někdy doprovázena smutkem nebo pláčem. Je to přirozený proces, při kterém se nervový systém začíná uvolňovat a nahromaděné napětí konečně odchází z těla ven.

Nervový systém v tomto období ocení dostatečný přísun hořčíku a L-theaninu. Dohromady mohou pomoci přecitlivělému systému najít ztracenou rovnováhu.

Proč má panická ataka u každého jiný průběh?

Každý člověk má jiný způsob zvládání stresu, jinak citlivý nervový systém a jiný způsob myšlení. Někdo více vnímá tělesné projevy a na druhého doléhají spíše jeho katastrofické myšlenky.

Neexistuje proto jen jedna podoba paniky. Každý příběh je velmi individuální.

Zkušenost z vlastní praxe mi ukazuje, že pochopení vlastního vzorce fungování je klíčové. Jakmile je člověk schopný rozpoznat, co se v jeho těle a hlavě děje, začíná být jeho vnímání ataky snesitelnější.

Falešný poplach v mozku

V mozku hraje hlavní roli amygdala, která je označována za centrum emocí a má na starosti mimo jiné právě zpracování strachu. Když vyhodnotí okolní situaci jako nebezpečnou, okamžitě spustí poplachovou reakci. Na nic nečeká – je rychlá a v tu chvíli pro ni není důležitá žádná logická úvaha.

Na pomyslné druhé straně stojí prefrontální kůra, která má na starosti právě tuto logiku, tedy racionální uvažování. Snaží se situaci vyhodnotit a uklidnit. Jenže emoční část mozku je naprogramována tak, že reaguje rychleji než ta druhá rozumová, což vysvětluje občasné iracionální jednání.

Panická ataka je v podstatě falešný poplach, kdy mozek reaguje, jako by šlo o život, i když objektivně žádné vážné nebezpečí nehrozí.

Panická ataka, nebo něco vážnějšího?

Obavy, zda nejde o něco vážnějšího, jsou naprosto pochopitelné. Příznaky jsou totiž v daný okamžik pociťovány jako opravdu závažné.

Nejčastěji si lidé myslí, že mají infarkt. Jeho bolest na hrudi je ale trvalá, může vystřelovat do levé paže nebo čelisti a sama neodezní. Naproti tomu u panické ataky příznaky kolísají a postupně během minut odeznívají.

Proto je na místě, pokud máte sebemenší pochybnosti, vyhledat lékaře a zjistit si svůj zdravotní stav. Vyšetření může přinést důležitý pocit jistoty a klidu, jelikož víte, že vaše tělo je opravdu v pořádku.

Závěrem

Panická ataka je jedním z nejintenzivnějších zážitků, které člověk může prožít. Často se ale ukazuje, že největší utrpení nepůsobí ataka jako taková, nýbrž strach a obavy z ní.

Právě tento strach ze strachu může časem přerůst v panickou poruchu, kdy člověk žije v neustálém očekávání další ataky. S tím se často pojí i agorafobie – vyhýbání se místům nebo situacím, ve kterých by mohla ataka nastat.

Jakmile pochopíte, co se ve vašem těle děje a co pravděpodobně přijde, strach ztrácí svoji sílu. A s ním přichází zpět i pocit kontroly nad vlastním životem.

Otázky a odpovědi